V B. už před nějakou dobou zavedli vnitroměstskou autobusovou linku 861 na okružní trase z nádraží na nádraží. Je to spoj takřka nevyužívaný, obvykle v něm ve svých ranních zájezdech setrvávám napříč celou jeho poutí osamělý, občas doprovázen nějakým starším spoluobčanem, ale ti obvykle vystupují již u hřbitova (to není černý humor, poblíž je totiž domov důchodců), takže jsem na nádraží až dodnes jezdil solo. Leč našeho vezdejšího osudného dne tento řetězec rozbila jakási vskutku bizarní středoškolačka přistoupivší na zastávce poblíž ordinace mé bývalé praktické doktorky.
Štítek: rozhovory
Slon
Obvykle jezdím v pondělí ráno do Prahy rychlíkem (nominálně v 9:06, ale známe SŽ), ale dnes ne. Přijel jsem na nádraží v 8:51 a osobní vlak v 8:49 měl zrovna pět minut zpoždění. Jaké to štěstí! Pomyslel jsem si. Nejenže nemusím čekat na tradičně zpožděný rychlík, ale dokonce si i s jistotou sednu! Nemeškal jsem a zamířil k pátému nástupišti, na které právě přijížděl kýžený CityElefant. Usadil jsem se a dychtivě vyčkával odjezd… leč o deset minut později jsme se stále nehnuli z místa. Vtom se dole otevřely dveře a do soupravy začal pronikat válečný pokřik obávaného postrachu železniční dopravy: dětí.
Přestřelka
Hlouček umělců období vrcholné puberty v dnešním večerním City Elefantu se předvedl úctyhodnými argumentačními schopnostmi:
„Tak já tě za to nepozvu na… na svojí oslavu narozenin!“
„To nevadí, já bych tam stejně nešel.“
„Proč? Protože seš tak tlustej, že bys neprošel dveřma?
(pauza)
Ou! Jsem tě UKONČIL!“
„No ne já spíš nepotřebuju pořád bejt u tebe doma, už tak jsem tam docela často, když tam chodim za tvojí mámou.“
Fragmentace
Projednou jsem zase svěřil svou ranní cestu na fakultu Arrivě místo ČD, a vedle hořké připomínky, že v autobuse není zaručeno, že se člověk vejde, natož aby si sednul, jsem stoje uprostřed chodbičky natrefil na dvojici mladých školaček diskutující tak nějak všelicos.
„Tady mám dva tisíce lajků a tady dokonce osum tisíc.“
„Hmm.“
„Že je to dobrý?“
„Asi jo.“
„Já jsem dneska vstávala před hodinou.“
„Já před hodinou a dvaceti šesti minutama.“
„Příští týden pojedu na autobusový nádraží.“