Už to tak vypadá, že se poslední dobou z mého blogu stává útržkovitá výkladní skříň rubriky „Zkažená vejce“ a takřka nic jiného. Ono bohužel najít vůli psát v plytkém, smysl postrádajícím životě vysokoškoláka není nic jednoduchého, a když už, obvykle je k tomu potřeba, aby mě něco vytočilo. Ale dneska to byly dokonce dvě věci a to jsem si nemohl nechat ujít.
Štítek: české dráhy
Na svahu
Kdysi dávno – konkrétně na lyžařském výcviku v kvintě – nám jistý pan profesor českého jazyka dovolil říkat mu na svahu Filipe. Ještě jsem sice kompletně nedopiloval definici svahu, ale myslím, že by s přimhouřenýma očima mohla stačit jízda linkou S9. Spatřil jsem totiž CityElefant tohoto spoje dnes z okna své R16 několik metrů před tunelem na hlavní nádraží, a vida jeho majestátní sklon, byl okamžitě rozhodnut, že o tohle zkrátka nesmím přijít. Nasedl jsem, otevřel na telefonu aplikaci Vodováha – a nebyl zklamán:
Slon
Obvykle jezdím v pondělí ráno do Prahy rychlíkem (nominálně v 9:06, ale známe SŽ), ale dnes ne. Přijel jsem na nádraží v 8:51 a osobní vlak v 8:49 měl zrovna pět minut zpoždění. Jaké to štěstí! Pomyslel jsem si. Nejenže nemusím čekat na tradičně zpožděný rychlík, ale dokonce si i s jistotou sednu! Nemeškal jsem a zamířil k pátému nástupišti, na které právě přijížděl kýžený CityElefant. Usadil jsem se a dychtivě vyčkával odjezd… leč o deset minut později jsme se stále nehnuli z místa. Vtom se dole otevřely dveře a do soupravy začal pronikat válečný pokřik obávaného postrachu železniční dopravy: dětí.
Přestřelka
Hlouček umělců období vrcholné puberty v dnešním večerním City Elefantu se předvedl úctyhodnými argumentačními schopnostmi:
„Tak já tě za to nepozvu na… na svojí oslavu narozenin!“
„To nevadí, já bych tam stejně nešel.“
„Proč? Protože seš tak tlustej, že bys neprošel dveřma?
(pauza)
Ou! Jsem tě UKONČIL!“
„No ne já spíš nepotřebuju pořád bejt u tebe doma, už tak jsem tam docela často, když tam chodim za tvojí mámou.“
Mňam
Po osmi letech dojíždění autobusem člověk skoro zapomene, že se ve vlaku smí jíst!
Sigma průvodčí
Pro některé to asi není novinka, ale dnes jsem zjistil, že ty mašinky, které zaměstnanci ČD používají pro kontrolu jízdenek, mají rezistivní displeje. Průvodčí v dnešním ranním R16 toho využívá na maximum.
Sigma holub
What doesn’t kill you only makes you stronger.
Deficit
Pomoc, nemůžu dýchat. Dobře, trochu hyperbola, ale ovzduší v R16 Berounka je na tom aktuálně podobně jako nálada dětí na billboardu Kooperativy na Smíchovském nádraží. Sešlo se mi to tu opravdu nešťastně.
Inkognito
Nevím proč, ale už v druhém ranním rychlíku z B. v řadě (tentokrát dokonce přijel včas, zázraky se dějí!) si mne průvodčí vůbec nevšiml. To vypadám tak genericky, že si mě splete s některým z vystoupivších cestujících? Nebo tak strašidelně, že mne raději přeskočí? Anebo oboje?
Kdybych neměl předplacenou Lítačku, skoro bych mohl začít jezdit na černo.