V B. už před nějakou dobou zavedli vnitroměstskou autobusovou linku 861 na okružní trase z nádraží na nádraží. Je to spoj takřka nevyužívaný, obvykle v něm ve svých ranních zájezdech setrvávám napříč celou jeho poutí osamělý, občas doprovázen nějakým starším spoluobčanem, ale ti obvykle vystupují již u hřbitova (to není černý humor, poblíž je totiž domov důchodců), takže jsem na nádraží až dodnes jezdil solo. Leč našeho vezdejšího osudného dne tento řetězec rozbila jakási vskutku bizarní středoškolačka přistoupivší na zastávce poblíž ordinace mé bývalé praktické doktorky.
Štítek: autobus
Fragmentace
Projednou jsem zase svěřil svou ranní cestu na fakultu Arrivě místo ČD, a vedle hořké připomínky, že v autobuse není zaručeno, že se člověk vejde, natož aby si sednul, jsem stoje uprostřed chodbičky natrefil na dvojici mladých školaček diskutující tak nějak všelicos.
„Tady mám dva tisíce lajků a tady dokonce osum tisíc.“
„Hmm.“
„Že je to dobrý?“
„Asi jo.“
„Já jsem dneska vstávala před hodinou.“
„Já před hodinou a dvaceti šesti minutama.“
„Příští týden pojedu na autobusový nádraží.“