Šíleně se teď po maturitě nudím, a tak, dychtivě očekávaje autorské čtení příští středu, využívám každou sebemenší příležitost nezhynout splínem. Učinili jsme tedy se sestrou exekutivní rozhodnutí obléhat v pátek a sobotu obývací pokoj a zhlédnout na projektoru, který jsem získal v sekundě při vyhazovu kabinetu informatiky onálepkovaný nápisem „LSD, P2.3“ (ach, není to náhodou dnešní Mercedes třída!?) a následně opravil povolením šroubků u průsvitného barevného kolotoče uvnitř, pěkně popořadě několik filmů z multiverza Spider-Mana, filmem Homecoming počínajíc a Morbiem končíc. Pokračovat ve čtení „Rychlokurz domácího promítání“
Několik slov k DKS
Piješ?
Nedávno mi v e-mailové konverzaci poněkud spontánně jeden kvaziznámý (říkám kvazi, poněvadž jsme se setkali všehovšudy dvakrát a je mezi námi dvacet let věkového rozdílu) v nadmíru skvostné češtině vyjevil nesouhlas s intenzitou mé bujaré a poněkud expresivní podpory skupiny Definitivní Konec Světa (DKS, velká písmena jsou špatně naschvál) na koncertě minulou sobotu až neděli, který patrně zhlédnul někde na záznamu. Ačkoli tento postoj přirozeně respektuji, jsem vnitřním přesvědčením nucen se navzdory obvykle sarkastickému a nonkonformnímu rázu svých příspěvků projednou naprosto seriózně vyjádřit k tomu, proč je ona bizarní začínající kapela dle mého skromného názoru něco, čeho se má smysl zastávat.
Kreslím!
Popravdě se nemám za nějakého výtvarného talenta, ale na svou první (a velmi pravděpodobně poslední) práci s na tajňačku zapůjčeným grafickým tabletem z kabinetu informatiky jsem náležitě pyšný!
Odposlechnuto na zastávce
Včera někdy po deváté ranní jsem na zastávce na Nových Butovicích očekával příjezd autobusu 184 na Vypich, když se z metra přikutálela starší dáma s modrou nákupní taškou a masivním železným křížem na krku. Dáma to byla velmi sdílná a angažovaná, a tak bez obtíží vyhledala jakousi nebohou slečnu postávající u jízdních řádů a počala jí nakvašeně vypravovat o svých životních strastech.
Praha po setmění
Včera (a z části i dnes) jsem znovu vyrazil do Prahy, tentokrát na koncert mimo jiné i věhlasné hudební skupiny DKS. Na nezapomenutelné představení završené fenomenální srdcovkou „Nesu klády“ jsem počkal do půl druhé v noci – nakonec se protáhlo až circa do čtvrt na tři, takže nezbývala nejmenší šance, že bych se do B. dostal před rozbřeskem. Usoudil jsem tedy, že nebude na škodu promrhat několik hodin dělících nás od příjezdu prvního metra vydáním se spolu s L. (jiný L. než z Krále autobusu) na dobrodružnou procházku po historickém centru Prahy.
Bitva o chleba (2022)
Každý pátek pravidelně chodím pro pečivo a uzeniny do pobočky obchodního řetězce Billa poblíž zastávky Sídliště v B. Cestou z autobusu jsem tedy jako obvykle odbočil, vzal si poslední zbývající košík, který z nějakého nevysvětlitelného důvodu nechtěl peníze, a šel nabrat dvacet rohlíků, když vtom – co nevidím – u regálu s pečivem se právě odehrává nějaké pikantní drama. Pokračovat ve čtení „Bitva o chleba (2022)“
Kacířství Formulářů Google
Jak je vůbec může jen napadnout odporovat?
Po stopách krále autobusu – Den VI.
Kdo z mých skalních fanoušků si již stihl přečíst Ve stínu Chlebouna, jistě si velmi dobře vzpomene na tajemnou postavu usměvavého pána v bílé košili z autobusu 184, kterýžto se onehdy nadšeně vyjádřil k nápaditosti jména „Augustus Rohlík“.
Velkoformátové výplody
Založil si jsem sesterskou subdoménu pro větší publikace – tady.
Je to pikantní.
Maturita
V posledních dnech jsem tento blog malinko zanedbal, mám však téměř validní alibi – v pondělí jsem maturoval.
Jako obvykle platil zákon zachování schválnosti, tj. přesně ty otázky, na které jsem se v posledních minutách před zkouškou učil neznaje na ně ani zbla odpovědi, jsem si vylosoval. Maturita z okecávání (odborně se tomu říká, myslím, literatura) nakonec dopadla nad očekávání, zatímco informatika, kde jsem měl kreslit nějaké čárky mezi entitami v databázích (upřímnou soustrast těm, které taková fraška neironicky zajímá), skončila chvalitebně. Vedl jsem ale nedlouho poté vášnivý rozhovor s paní předsedající profesorkou informatiky a vypadá to, že by příští rok alespoň mohla mít praktická zkouška s obhajobou váhu 50% místo 40%, paní Sylva se totiž doslechnuvši se o mém nešťastném selhání tvářila nepředstíraně smutně.
Tak pokud to někomu na Keplerovi v příštích letech zachrání známku, víte, komu poděkovat.