Roboťák – Den II. a III.

Tak prý bychom se měli naučit používat kliku. Alespoň tak pravila vedoucí z fototábora, stěžujíc si na jistého borce od nás, jenžto údajně po nocích zavíral dveře bungalovu výhradně metodou prásk. V noci pršelo, a tak se počasí na další dny zpříjemnilo, nepočítám-li chvíle, kdy se mi ve 12°C zachtělo chtít se vysprchovat. Ale začněme od začátku – vyhlášením nejlepších nadávek dne určených webdeveloperům.

Pokračovat ve čtení „Roboťák – Den II. a III.“

Roboťák – Den I.

Dnes je venku velikananánské vedro. Leč tentokrát to není celý příspěvek, ale jen začátek mé grandiózní prázdninové dekalogie. Včera jsem spolu s dlouholetým známým a sousedem M. odjel sehrávat roli praktikanta na jistém robotické táboře poblíž Příbrami, a přes prvotní obavy, že jsem doma zapomněl zubní kartáček, bez jehožto by se mé desetidenní neplacené zaměstnání zhroutilo jak domeček z karet ještě, než vůbec začalo, jsem nakonec zjistiv, že se schovával na samotném dně batohu v nenápadné krabičce, úspěšně započal svůj vezdejší pobyt.

Pokračovat ve čtení „Roboťák – Den I.“

Chleboun II. Litomyšlský

Nedávno jsem velmi soustředěně přemýšlel o tom, že by byla veliká škoda, kdybych na narozeniny mimo jiné i blahoslaveného pana Chlebouna nevyvedl nějakou tu vylomeninu. Vytipoval jsem si tak už před časem v mapách seznam míst v ČR, která mají v kořenu svého názvu „chleba“ s úmyslem některá z nich pietně navštívit. Obvykle se jednalo o nepříliš výrazné vesnice, avšak jedno místo vyčnívalo nade všechny – jakási Hospoda u Chlebounů ve vesnici Čistá poblíž Litomyšle. Jak jistě všichni z každotýdenního pozorování statistik na příjmení.cz moc dobře víme, aglomerace onoho městečka jest v celém naší republice místo s největší koncentrací Chlebounů vůbec, a tak jsem měl jasno: o tohle zkrátka nemůžu přijít.

Pokračovat ve čtení „Chleboun II. Litomyšlský“

Recenze: Vinný střik

Jeden z nejvíce přehlížených, leč nejvlivnějších vynálezů moderní doby – tzv. vinný střik jest kombinace sodovky a vína v libovolném poměru, kde ani jedna ze složek není v nulovém zastoupení. Co je na něm tak úžasného, jak si jej zaopatřit a čím vyniká nad alternativami? Čtěte dále a záhy zjistíte! Pokračovat ve čtení „Recenze: Vinný střik“

Lepicí páskou

…ale přece! Poté, co mi Billa v B. zlomila srdce lumpárnou s bagetami, zanevřel jsem na ni, jak se ukázalo, nakonec jen na necelé dva dny, neboť dnes, patrně poté, co REWE v důsledku mého článku spadly akcie do záporných hodnot (tedy, to myslím ani nejde, ale nešť), udělala na mne havlíčkobrodská pobočka dojem polárně opačný.

Pokračovat ve čtení „Lepicí páskou“

Tajemství anonymního obdivovatele

Když se pan Xiao sešel s panem Řehořem, bylo to setkání vpravdě osudové, ba přímo signifikantní. Leč budiž váženému čtenáři dáno ve známost, že šlo o setkání značně nevyvážené, ba přímo nerovnoprávné, neboť pan Xiao, pravidelný to návštěvník skrovného weblogu Řehořova, měl čerstvého absolventa Keplerova gymnázia obrazně i doslova přečteného, zatímco on, pan Čeněk Řehoř, životním povoláním student a nepříliš úspěšný spisovatel, nevěděl o panu Xiao ani pouhopouhé zblo. Znal o něm maximálně to, co byl schopen v rychlosti dedukovat z jeho neskrývané oddanosti, když na rekreaci v jižních Čechách zaregistroval jej jako poslední dobou svého jediného čtenáře skrz světově proslulou špehovací síť Googlu. Pokračovat ve čtení „Tajemství anonymního obdivovatele“

Zlomené srdce

Nastiňoval jsem nedávno v jednom příspěvku, že jsem na pokraji založení si rubriky „Zkažená vejce“, jmenovkyni to sekce na blogu M. Ch. oddané nelítostné kritice všeličeho. Oznamuji tedy slavnostně, ne s lítostí, ale nakvašeně a rozzuřeně, že tato nejednou nadnárodní společností obávaná rubrika jest nyní realitou. Nebudu si zde však stěžovat na České dráhy/poštu/Telecom/pojišťovnu, to bych házel hrách na zeď, ne – dnes mou dlouhodobou láskyplnou loajalitu zklamala má někdejší kapitálně exkluzivní milenka Billa. Pokračovat ve čtení „Zlomené srdce“