Nehoráznost

Vítejte na komentované prohlídce světem pokročilého stádia kapitalismu. Jmenuji se Baltazar a budu na příštích několik minut vaším průvodcem. Jste připraveni vstoupit do divukrásného světa peněz, obžerství a marnotratnosti? – protože já ne. Do prčic. Zapomněl jsem si totiž kompas. Dejte mi chvilinku…

Pokračovat ve čtení „Nehoráznost“

Google, ó náš pán

Poslední dobou velmi často slyším kdejakého pitomce brečet nad nařízeními velké zlé Evropské komise, která omezuje bezmocné malé rodinné firmy jako Apple a Google v jejich právu chovat se jako svině, a jak je to cesta ke komunismu a zániku volného trhu obecně. A víte, co si o tom myslím? Mají pravdu, EK je opravdu zlá. Zlá, protože je omezuje málo. Neboť jak se zdá, vládcem svého kapesního počítače, který jsem si zakoupil, a jsem tudíž jeho právoplatným majitelem, stále nejsem, nařízení či ne, já, nýbrž Google.

Pokračovat ve čtení „Google, ó náš pán“

Nepoučitelný

Tak jsem zase nakupoval na Alze. A zase mě naštvali. A člověk by si řekl, proč teda ten pitomec nakupuje na tý zpropadený Alze, když ho tolik sere? Tak předně proto, že se ukázalo, že mne patřičně nasrat hravě dokáže i konkurence, ostatně o svých zkušenostech s CZC jsem se zde už myslím nejednou vyjadřoval a vzhledem k tomu, že poslední dobou ty výraznější alternativy k Alze skupuje Allegro, kterému bych se raději vyhnul, protože nerad vkládám svou důvěru v něco polského, a tím spíše v něco polského a navíc končící na -o, nakonec se k té Alze stejně vrátím. Pokračovat ve čtení „Nepoučitelný“

Double kill

Už to tak vypadá, že se poslední dobou z mého blogu stává útržkovitá výkladní skříň rubriky „Zkažená vejce“ a takřka nic jiného. Ono bohužel najít vůli psát v plytkém, smysl postrádajícím životě vysokoškoláka není nic jednoduchého, a když už, obvykle je k tomu potřeba, aby mě něco vytočilo. Ale dneska to byly dokonce dvě věci a to jsem si nemohl nechat ujít.

Pokračovat ve čtení „Double kill“

Evoluce pozpátku

Nedávno mi po čtyřech letech dosloužil telefon, a tak jsem přirozeně začal brouzdat internet v pátrání po jeho nástupci. Měl jsem již předem neblahou předtuchu, že to nebude jen tak – očekával jsem totiž od takového telefonu parametry, z nichž některé bohužel už u zařízení vyšší cenové třídy (jakkoli ironicky to zní) nejsou standardem, konkrétně:

  • Slot na microSD kartu
  • 3.5mm sluchátkový konektor
  • Absenci díry/výkusu nahoře
  • Odemykání otiskem prstu

Zároveň jsem se ale nechtěl obejít bez NFC plateb nebo IP certifikace, jež levnější zařízení, obvykle funkcemi výše uvedenými alespoň částečně disponující, často neposkytují (viz Motorola).

Po odpoledni prohledávání jsem usoudil, že bude nejlepší vydat se cestou telefonu od Sony – design mi totiž tak akorát vyhovoval, na díru na sluchátka se nezapomnělo, a navíc na rozdíl od některých jiných výrobců Sony neporušuje licence AOSP a vydává ke všem svým zařízením zdrojové kódy jádra a HAL, což jim do budoucna, až je oficiální podpora opustí, slibuje ještě několik hezkých roků komunitních aktualizací OS.

Za dědice trůnu svého LG G6 jsem tedy posléze zvolil Xperia 10 minulé generace, který jsem za velmi přívětivou cenu objednal přes internet a jenž mi včera mi dorazil Balíkovnou.

Při prvotním nastavení jsem si z G6 přenesl aplikace a uživatelská data, ale jelikož můj minulý mobil měl jen 32GB úložiště, měl jsem fotky, hudbu apod. uložené na SD kartě, kterou bylo potřeba migrovat zvlášť. A zde jsem se poprvé ocitl v situaci, ve které by tlustý kontrolor z ostrova Sodor řekl „Pak nastaly potíže“. Z nějakého bohapustého důvodu totiž na novém Androidu nejde přesouvat aplikace na SD kartu. Resp. jde to, ale:

  1. SD karta se musí „převést“ na interní úložiště (adoptable storage).
  2. To na mé Xperii ani z UI nešlo (možnost byla zašeděná) – musel jsem to udělat přes adb.
  3. Takový proces učiní kartu nepoužitelnou s jinými zařízeními.
  4. Proč to proboha vůbec musím dělat, když to na G6 šlo samo od sebe???

Naštěstí má nový telefon čtyřikrát větší úložný prostor, tak jsem to překousnul. Pak jsem se vrhnul na přihlašování se do aplikací. Ani to se neobešlo bez problémů – výrobci operačních systémů pro telefony totiž zastávají názor, že pány vašich zařízení jsou oni, nikoliv uživatel, a tudíž mi nedovolí přístup k datům aplikace, pokud si neodemknu bootloader (což zformátuje data partition – takže tudy cesta nevede), nezaopatřím si root přístup (což tradičně není součástí výchozího balení) a nezkopíruju si všechno manuálně. Nemohl jsem si tudíž přenést takřka nic, co se nesynchronizovalo přes cloud.

Pak jsem si stáhnul aplikaci, která mi bude automaticky přesouvat fotky z interního úložiště na SD kartu – ale koukejme, ono to nejde, pokud nebude ve stavové liště neustále zapnuté nějaké oznámení, protože debilní nový Android z „bezpečnostních důvodů“ nedovoluje aplikacím běžet dlouho na pozadí, aniž by to nějak hlásily. A nejsem proboha vlastník toho zařízení já? Nemůžu jim to alespoň nějakým úředně ověřeným prohlášením zaslaným poštovně do Mountain View dovolit?

Taky jsem si chtěl přesměrovat Wi-Fi pomocí hotspotu do osobní sítě – ale ne, to taky nejde. Narozdíl od starého G6 na Xperii nejde zapnout hotspot a Wi-Fi zároveň. Proč?

Ačkoli je nový mobil větší než starý, v ovládacím centru nahoře mám jen čtyři ikony (Wi-Fi, svítilna, DND a automatické otáčení), po rozšíření osm. Může mi někdo vysvětlit, jakou magií jich tedy na G6 mohlo být 5 a po rozšíření 15??

Na novém Androidu už neexistuje přepínač „Zvuk/Vibrace/Ticho“ jako na všech, které jsem dosud používal. Mám tam jen DND, ve kterém se ale všechno musí složitě konfigurovat. Taky není ve stavové liště přepínač NFC – nene, na to se musí do nastavení. Mobilní data zrovna tak.

Když otevřu menu nedávných aplikací, zobrazí se vertikálně orientovaná ohavnost připomínající mi mé neblahé dva roky s iPhonem, na které vidím všehovšudy jednu aplikaci a musím scrollovat doleva a doprava, abych na cokoli přepnul. Proč to nemůže být jako na Marshmallow hezky nad sebou? Nedává to ksakru na zařízení s poměrem stran 21:9 člověku s trochou selského rozumu smysl??

Ještě jedna drobnost, ale taky to stojí za zmínku – telefon má tlačítka na volume na stejné straně jako tlačítko na zapínání/vypínání. Je tedy takřka nemožné pořídit snímek obrazovky jednou rukou. Ale to už tak s telefony od Sony bylo odjakživa a věděl jsem o tom při koupi, takže bych si na to neměl stěžovat.

Připadá mi absurdní, jak moc zbytečných nových funkcí se dnes do mobilních telefonů přidává – hlasoví asistenti, odemykání obličejem, osm zadních a čtyři přední fotoaparáty, zpracovávání snímků umělou inteligencí – zato takové běžné UX prkotiny, díky kterým se Android před 10 lety dostal na vrchol, nejen že nepřibývají, ale dokonce mizí. Pryč jsou dny, kdy jsem žasnul nad tím, že se po dlouhém stisknutí ikony Wi-Fi v KitKatu otevře nastavení, nebo že jsem si v Lollipopu mohl přerovnat tlačítka v ovládacím centru, jak se mi zlíbilo – funkce, které mi rok poté na iPhonu zoufale chyběly.

Dnes namísto inovací přidávají totální nesmysly, ze kterých se mi po starém mobilu stýská. Android se sice možná posunul o krok dopředu, ale vzápětí o dva kroky zpět. Ale jednu věc musím pochválit – komunikace přes RCS je pěkná. Snad do toho nějaká unie časem dotlačí i Apple. A snad mi tahle placka vydrží alespoň ty další čtyři roky, než zajisté poznovu žasnu nad tím, co vymyslí tentokrát. Už se nemůžu dočkat – co takhle biometrické odemykání stolicí?

Binární sucho

V úterý skončila podpora Windows 8.1. Navzdory kontroverzím spojeným s jejich předchůdcem, kterého Microsoft odepsal společně s Vistou, jim nemůžeme upřít, že byly pomyslným posledním mohykánem doby, kdy se Windows ještě daly nazývat operačním systémem a ne jeho ubohou parodií, tak, jak to dnes exemplárně představují desítky a jedenáctky. Ačkoli mně a zbylým třem procentům uživatelů počítačů, kteří na této verzi dodnes setrvají, časem nezbyde než přejít na novější, či dokonce zcela jiný OS, a na zlatou éru, kdy Windows vydržely fungovat 5 let bez resetu do továrního nastavení, časem všichni zapomeneme, myslím, že nám jejich hořká smrt alespoň poskytuje příležitost zamyslet se nad tím, kam ty technologie každodenních strastí a potřeb vlastně spějí a zaplakat si, že s tím vlastně nemůžeme nikdo nic udělat.

Pokračovat ve čtení „Binární sucho“

Malý, měkký a pěkně k ničemu

Už je tomu tak, tentokrát si budu stěžovat na Microsoft. Ostatně to byla jen otázka času – Michal Chleboun na ně totiž již veřejně nadával, myslím, pětkrát a já nemohu nebýt v těsném závěsu. Čím se tedy Redmondské společnosti podařilo zkazit má vejce?

Pokračovat ve čtení „Malý, měkký a pěkně k ničemu“

Seznam mobilních aplikací zjevně vytvořených webdevelopery

Jak jsem již před nějakou dobou slíbil, nastal čas konečně zkompilovat všechnu tu webdeveloperskou lůzu do jednoho kompaktního přehledu. Tento průběžně aktualizovaný článek obsahuje seznam mobilních aplikací, které jsou vděk využití zcela debilního frameworku React Native uživatelsky odpudivé na čemkoli, co není nejnovější iPhone. Než se na to ale vrhnu, ještě sem pro jistotu vložím několik odstavců, o čem to vlastně je.

Pokračovat ve čtení „Seznam mobilních aplikací zjevně vytvořených webdevelopery“