Roboťák – Den IV. až VII.

Rozsah čísel v titulku nechť je vám důkazem, že mám práce nad hlavu, ale na příspěvek se ještě zmohu. Začneme jako obvykle souborem nejčerstvějších nadávek na webdevelopery, z laskavosti veleslavného J. Byl jsem za ním dnes večer s prosbou, zda by si vzpomenul na některé z výroků dnů předešlých, avšak bohužel si prý „odsud nepamatuje vůbec nic a skoro všechno, co tu říká, je hrozně spontánní“, takže se budete muset spokojit jen s tou ze dneška.

Pokračovat ve čtení „Roboťák – Den IV. až VII.“

Roboťák – Den II. a III.

Tak prý bychom se měli naučit používat kliku. Alespoň tak pravila vedoucí z fototábora, stěžujíc si na jistého borce od nás, jenžto údajně po nocích zavíral dveře bungalovu výhradně metodou prásk. V noci pršelo, a tak se počasí na další dny zpříjemnilo, nepočítám-li chvíle, kdy se mi ve 12°C zachtělo chtít se vysprchovat. Ale začněme od začátku – vyhlášením nejlepších nadávek dne určených webdeveloperům.

Pokračovat ve čtení „Roboťák – Den II. a III.“

Roboťák – Den I.

Dnes je venku velikananánské vedro. Leč tentokrát to není celý příspěvek, ale jen začátek mé grandiózní prázdninové dekalogie. Včera jsem spolu s dlouholetým známým a sousedem M. odjel sehrávat roli praktikanta na jistém robotické táboře poblíž Příbrami, a přes prvotní obavy, že jsem doma zapomněl zubní kartáček, bez jehožto by se mé desetidenní neplacené zaměstnání zhroutilo jak domeček z karet ještě, než vůbec začalo, jsem nakonec zjistiv, že se schovával na samotném dně batohu v nenápadné krabičce, úspěšně započal svůj vezdejší pobyt.

Pokračovat ve čtení „Roboťák – Den I.“

Několik slov k DKS

Piješ?

Nedávno mi v e-mailové konverzaci poněkud spontánně jeden kvaziznámý (říkám kvazi, poněvadž jsme se setkali všehovšudy dvakrát a je mezi námi dvacet let věkového rozdílu) v nadmíru skvostné češtině vyjevil nesouhlas s intenzitou mé bujaré a poněkud expresivní podpory skupiny Definitivní Konec Světa (DKS, velká písmena jsou špatně naschvál) na koncertě minulou sobotu až neděli, který patrně zhlédnul někde na záznamu. Ačkoli tento postoj přirozeně respektuji, jsem vnitřním přesvědčením nucen se navzdory obvykle sarkastickému a nonkonformnímu rázu svých příspěvků projednou naprosto seriózně vyjádřit k tomu, proč je ona bizarní začínající kapela dle mého skromného názoru něco, čeho se má smysl zastávat.

Pokračovat ve čtení „Několik slov k DKS“