Vítejte na komentované prohlídce světem pokročilého stádia kapitalismu. Jmenuji se Baltazar a budu na příštích několik minut vaším průvodcem. Jste připraveni vstoupit do divukrásného světa peněz, obžerství a marnotratnosti? – protože já ne. Do prčic. Zapomněl jsem si totiž kompas. Dejte mi chvilinku…
Rubrika: Bizár
Vzdušné kapsle
Anděl. Prázdné schody. A proti směru eskalátoru klejíc sbíhá dáma středního věku, zatímco před ní schod po schodu upadá do hlubin metra tři a půl tisíce. Cink, cink, cink, bum, „aaaa do prdele“, cink, cink. A prý že privilegium nemuset rozplétat dráty sluchátek je krok vpřed.
861
V B. už před nějakou dobou zavedli vnitroměstskou autobusovou linku 861 na okružní trase z nádraží na nádraží. Je to spoj takřka nevyužívaný, obvykle v něm ve svých ranních zájezdech setrvávám napříč celou jeho poutí osamělý, občas doprovázen nějakým starším spoluobčanem, ale ti obvykle vystupují již u hřbitova (to není černý humor, poblíž je totiž domov důchodců), takže jsem na nádraží až dodnes jezdil solo. Leč našeho vezdejšího osudného dne tento řetězec rozbila jakási vskutku bizarní středoškolačka přistoupivší na zastávce poblíž ordinace mé bývalé praktické doktorky.
Fragmentace
Projednou jsem zase svěřil svou ranní cestu na fakultu Arrivě místo ČD, a vedle hořké připomínky, že v autobuse není zaručeno, že se člověk vejde, natož aby si sednul, jsem stoje uprostřed chodbičky natrefil na dvojici mladých školaček diskutující tak nějak všelicos.
„Tady mám dva tisíce lajků a tady dokonce osum tisíc.“
„Hmm.“
„Že je to dobrý?“
„Asi jo.“
„Já jsem dneska vstávala před hodinou.“
„Já před hodinou a dvaceti šesti minutama.“
„Příští týden pojedu na autobusový nádraží.“
Krásy jazyka českého
Otevřel jsem teď kvůli něčemu aplikaci Poznámky a narazil na vrchu na záznam z minulého týdne, který mi zřejmě někam zapadl. Vracel jsem se onehdy pozdě odpoledne z nádraží v B., když vtom můj přirozený šestý smysl pro drama zaujala nervy drásající potyčka: v ringu poblíž zastávky Pod Dálnicí si to právě rozdávali dva věhlasní wrestleři: Paní Usazená v Černém Fiatu kontra miláček publika Pán s Jízdním Kolem v Oranžové Vestě.
Světoborný muzikant
Co bych to byl za umělce, kdybych jako exkluzivní vlastník domény mamstylcendy.cz (tedy alespoň na dobu příštích jedenácti měsíců) také neměl na triku nějaký ten bizarní český cover? To je otázka velmi dobrá a také samozřejmě v celém rozsahu řečnická, neboť opravdu nejeden v hlubinách svého hudebního portfolia mám! Pohodlně se, milé děti, posaďte a vyslechněte si příběh písně Zelený krýpr. Anebo ne – nejdříve dejte svým uším napospas (či vice versa) digitalizovanou nahrávku onoho květu tehdejší amatérské produkce. Bude se načítat dlouho, neboť jsem nestydatý freeloader a neplatím za hosting, za což se Vám, čtenářům, hluboce omlouvám, ale slibuji, že stojí za to. Možná se ale raději nejdříve ujistěte, že máte po ruce ubrousky. Pokračovat ve čtení „Světoborný muzikant“
Kterak Čenda k alkoholu přišel
Jednoho slunného dubnového dopoledne si takhle jistý pan Chleboun z H. usmyslel domluvit si schůzku ohledně koupě elektromobilu značky Renault na Zličíně. Onehdy též jistý pan Řehoř z B. potřeboval kdesi v Kavčích horách vyzvednout pevný disk do počítače. Náhoda dala náhodě a oba muži, neúspěšní spisovatelé a zběžní známí se v autobuse 384 střetli v diskuzi o svých nepříliš průlomových literárních kariérách a půlhodinová jízda vyústila v Řehořovo pozvání pana Chlebouna na autorské čtení semináře tvůrčího psaní na GJK měsíc a kousek nato, 8. června. Pokračovat ve čtení „Kterak Čenda k alkoholu přišel“
Odposlechnuto na zastávce
Včera někdy po deváté ranní jsem na zastávce na Nových Butovicích očekával příjezd autobusu 184 na Vypich, když se z metra přikutálela starší dáma s modrou nákupní taškou a masivním železným křížem na krku. Dáma to byla velmi sdílná a angažovaná, a tak bez obtíží vyhledala jakousi nebohou slečnu postávající u jízdních řádů a počala jí nakvašeně vypravovat o svých životních strastech.
Praha po setmění
Včera (a z části i dnes) jsem znovu vyrazil do Prahy, tentokrát na koncert mimo jiné i věhlasné hudební skupiny DKS. Na nezapomenutelné představení završené fenomenální srdcovkou „Nesu klády“ jsem počkal do půl druhé v noci – nakonec se protáhlo až circa do čtvrt na tři, takže nezbývala nejmenší šance, že bych se do B. dostal před rozbřeskem. Usoudil jsem tedy, že nebude na škodu promrhat několik hodin dělících nás od příjezdu prvního metra vydáním se spolu s L. (jiný L. než z Krále autobusu) na dobrodružnou procházku po historickém centru Prahy.
Bitva o chleba (2022)
Každý pátek pravidelně chodím pro pečivo a uzeniny do pobočky obchodního řetězce Billa poblíž zastávky Sídliště v B. Cestou z autobusu jsem tedy jako obvykle odbočil, vzal si poslední zbývající košík, který z nějakého nevysvětlitelného důvodu nechtěl peníze, a šel nabrat dvacet rohlíků, když vtom – co nevidím – u regálu s pečivem se právě odehrává nějaké pikantní drama. Pokračovat ve čtení „Bitva o chleba (2022)“