Autor: Čenda

Odposlechnuto na zastávce

Včera někdy po deváté ranní jsem na zastávce na Nových Butovicích očekával příjezd autobusu 184 na Vypich, když se z metra přikutálela starší dáma s modrou nákupní taškou a masivním železným křížem na krku. Dáma to byla velmi sdílná a angažovaná, a tak bez obtíží vyhledala jakousi nebohou slečnu postávající u jízdních řádů a počala jí nakvašeně vypravovat o svých životních strastech.

Pokračovat ve čtení „Odposlechnuto na zastávce“

Praha po setmění

Včera (a z části i dnes) jsem znovu vyrazil do Prahy, tentokrát na koncert mimo jiné i věhlasné hudební skupiny DKS. Na nezapomenutelné představení završené fenomenální srdcovkou „Nesu klády“ jsem počkal do půl druhé v noci – nakonec se protáhlo až circa do čtvrt na tři, takže nezbývala nejmenší šance, že bych se do B. dostal před rozbřeskem. Usoudil jsem tedy, že nebude na škodu promrhat několik hodin dělících nás od příjezdu prvního metra vydáním se spolu s L. (jiný L. než z Krále autobusu) na dobrodružnou procházku po historickém centru Prahy.

Pokračovat ve čtení „Praha po setmění“

Bitva o chleba (2022)

Každý pátek pravidelně chodím pro pečivo a uzeniny do pobočky obchodního řetězce Billa poblíž zastávky Sídliště v B. Cestou z autobusu jsem tedy jako obvykle odbočil, vzal si poslední zbývající košík, který z nějakého nevysvětlitelného důvodu nechtěl peníze, a šel nabrat dvacet rohlíků, když vtom – co nevidím – u regálu s pečivem se právě odehrává nějaké pikantní drama. Pokračovat ve čtení „Bitva o chleba (2022)“

Po stopách krále autobusu – Den VI.

Kdo z mých skalních fanoušků si již stihl přečíst Ve stínu Chlebouna, jistě si velmi dobře vzpomene na tajemnou postavu usměvavého pána v bílé košili z autobusu 184, kterýžto se onehdy nadšeně vyjádřil k nápaditosti jména „Augustus Rohlík“.

Pokračovat ve čtení „Po stopách krále autobusu – Den VI.“

Maturita

V posledních dnech jsem tento blog malinko zanedbal, mám však téměř validní alibi – v pondělí jsem maturoval.

Jako obvykle platil zákon zachování schválnosti, tj. přesně ty otázky, na které jsem se v posledních minutách před zkouškou učil neznaje na ně ani zbla odpovědi, jsem si vylosoval. Maturita z okecávání (odborně se tomu říká, myslím, literatura) nakonec dopadla nad očekávání, zatímco informatika, kde jsem měl kreslit nějaké čárky mezi entitami v databázích (upřímnou soustrast těm, které taková fraška neironicky zajímá), skončila chvalitebně. Vedl jsem ale nedlouho poté vášnivý rozhovor s paní předsedající profesorkou informatiky a vypadá to, že by příští rok alespoň mohla mít praktická zkouška s obhajobou váhu 50% místo 40%, paní Sylva se totiž doslechnuvši se o mém nešťastném selhání tvářila nepředstíraně smutně.

Tak pokud to někomu na Keplerovi v příštích letech zachrání známku, víte, komu poděkovat.