Fragmentace

Projednou jsem zase svěřil svou ranní cestu na fakultu Arrivě místo ČD, a vedle hořké připomínky, že v autobuse není zaručeno, že se člověk vejde, natož aby si sednul, jsem stoje uprostřed chodbičky natrefil na dvojici mladých školaček diskutující tak nějak všelicos.

„Tady mám dva tisíce lajků a tady dokonce osum tisíc.“
„Hmm.“
„Že je to dobrý?“
„Asi jo.“
„Já jsem dneska vstávala před hodinou.“
„Já před hodinou a dvaceti šesti minutama.“
„Příští týden pojedu na autobusový nádraží.“

 

Inkognito

Nevím proč, ale už v druhém ranním rychlíku z B. v řadě (tentokrát dokonce přijel včas, zázraky se dějí!) si mne průvodčí vůbec nevšiml. To vypadám tak genericky, že si mě splete s některým z vystoupivších cestujících? Nebo tak strašidelně, že mne raději přeskočí? Anebo oboje?

Kdybych neměl předplacenou Lítačku, skoro bych mohl začít jezdit na černo.