Po osmi letech dojíždění autobusem člověk skoro zapomene, že se ve vlaku smí jíst!
Autor: Čenda
Sigma průvodčí
Pro některé to asi není novinka, ale dnes jsem zjistil, že ty mašinky, které zaměstnanci ČD používají pro kontrolu jízdenek, mají rezistivní displeje. Průvodčí v dnešním ranním R16 toho využívá na maximum.
Sigma holub
Tichá pošta
Zaslechl jsem cestou z náměstí v B. útržek rozhovoru, jehož kontext je mi sice neznámý, ale vděk nepřílišné pozornosti a nedokonalosti sluchu ve mně zanechal spoustu otázek.
„A vy, co jste vůbec měli za znamení, jestli si to pamatujete?“
„Uhh… Bůh 47, lyže.“
Fragmentace
Projednou jsem zase svěřil svou ranní cestu na fakultu Arrivě místo ČD, a vedle hořké připomínky, že v autobuse není zaručeno, že se člověk vejde, natož aby si sednul, jsem stoje uprostřed chodbičky natrefil na dvojici mladých školaček diskutující tak nějak všelicos.
„Tady mám dva tisíce lajků a tady dokonce osum tisíc.“
„Hmm.“
„Že je to dobrý?“
„Asi jo.“
„Já jsem dneska vstávala před hodinou.“
„Já před hodinou a dvaceti šesti minutama.“
„Příští týden pojedu na autobusový nádraží.“
6 slov
„Nákladové nádraží Žižkov v Olšanské ulici“
I tak se může jmenovat zastávka tramvaje. Smekám, že jim z té délky nepadají systémy.
Deficit
Pomoc, nemůžu dýchat. Dobře, trochu hyperbola, ale ovzduší v R16 Berounka je na tom aktuálně podobně jako nálada dětí na billboardu Kooperativy na Smíchovském nádraží. Sešlo se mi to tu opravdu nešťastně.
Inkognito
Nevím proč, ale už v druhém ranním rychlíku z B. v řadě (tentokrát dokonce přijel včas, zázraky se dějí!) si mne průvodčí vůbec nevšiml. To vypadám tak genericky, že si mě splete s některým z vystoupivších cestujících? Nebo tak strašidelně, že mne raději přeskočí? Anebo oboje?
Kdybych neměl předplacenou Lítačku, skoro bych mohl začít jezdit na černo.
V nadpisu
Řadová číslovka
Stodesátý let?