Vítejte v Baltazarově konspiračním koutku! Že nevíte, co je Baltazarův konspirační koutek? Ale to je přece jasné – to je můj útulný příbytek na internetu, kam si zapisuji své občas až megalomansky dystopické teorie o budoucnosti kapitalismu, abych Vám, váženým posluchačům, v příštích epizodách našich exkurzí mohl s hrdostí ohlásit: „však jsem Vám to říkal“.
Dnešní konspirační teorie se bude zabývat eventualitou, jak by se nenažrané streamovací společnosti mohly pokusit utěsnit analogovou díru při reprodukci zvuku, a proč si myslím, že se to asi nestane. Nicméně pro nepravděpodobný případ, že ano, si zde tento článek ponechám pro budoucí referenci.
Tak tedy, nejprve co že to vlastně je ta analogová díra? Osobně bych ji spíše než dírou nazýval analogovou hranicí svobody. Jde o to, že při použití všelijakých způsobu ochrany digitálního obsahu (DRM) musí časem být digitální proud dat převeden do analogové formy k prezentaci na mediálních zařízeních ve fyzickém světě. To znamená, že od chvíle, kdy zvukový výstup zabzučí na drátě na cestě k reproduktoru, je již ve své analogové formě neovládnutelný odpornými právníky a strážci obsahu a zákazník platící za tento obsah si s ním tak může dělat, co chce – přesměrovat si ho to autorádia, rozvést mezi několik reproduktorů v sestavě apod. To se samozřejmě těmhle zlotřilým korporátníkům nelíbí, poněvadž tím, že zákazníkovi umožní dělat takovéhle věci, se přeci připravují o zisk. Jak? No například, že nemají způsob, jak donutit klienty platit za každý reproduktor. Ale to teď není důležité.
Tihle nechutní korporátníci tomu tedy říkají „analogová díra“, neboť jim do této „díry“ padají jejich vytoužené peníze. On by se totiž zbořil svět, kdyby si pánové v UMG a Sony Music museli na konci tohoto kvartálu koupit jen dvě jachty namísto tří, a jak známo, největší hrozbou pro jejich průmysl je, když se někomu podaří jejich obsah z analogové díry vylovit a nahrát na internet. Od toho také existují společnosti, které do obsahu strkají všelijaké vodoznaky, aby bylo v takovém případě možné identifikovat, odkud uniklý záznam pochází. Jednou z nich je třeba tahle: https://www.custostech.com/blogchain/what-is-the-analog-hole-and-how-its-used-to-defy-drm/ Pro komický efekt si osvěžme, že dle našich zákonů mají i lidé, kteří takovéhle věci vyrábějí, právo se množit.
Takovéhle manévry mají za výsledek, že platící uživatelé služeb musí vlastnit jistá certifikovaná přehrávací zařízení, musí být k jeho „ověření“ připojeni k serverům výrobce, samotný obsah pak obdrží v degradované kvalitě a přehrají jej pouze v jednom daném softwaru zatíženém mnohdy naprosto žalostnými programátorskými výkony. Kdo takovéhle problémy nemá, jsou piráti, jimž existence těchhle odporných mechanik již po léta dělá velmi lákavou reklamu.
Tyto nešvary jsou v dnešní době ovšem zejména záležitostí videa a filmů. Hudbu je stále možné sehnat na stránkách jako Bandcamp nebo iTunes bez otravného DRM, a dokonce i služby tímto morem zatížené, jako Spotify nebo Apple Music, se chovají víceméně rozumně. Většina důvodu k pirátství hudby tedy pro mnoho lidí padá. Jenže na tohle se někde podívá nějaký zapšklý korporátníka řekne si: „Proboha, jen většina?! S tím se musí okamžitě něco dělat!!“
A tak mu tedy já, Baltazar, průvodce světem kapitalismu a mimo jiné jakožto vlastník telefonu s 3.5mm jackem i světový expert na hudbu, navrhuji způsob, jak utěsnit (nikoli zcela uzavřít) analogovou díru přehrávačů hudby. Projdeme si to krok po kroku:
- Znemožněme analogovou reprodukci zvuku přímo ze zařízení. K tomu není nutné hardwarové řešení, jednoduše v aplikacích stačí nějak omezit poslech skrz interní DAC počítače/telefonu.
- Zaveďme certifikaci digitálních sluchátek a reproduktorů. Nazveme ji třeba DACP (digital audio content protection) a půjde v podstatě o to, že bude veškerý přenos šifrovaný od serveru výrobce až k mikrokontroléru uvnitř sluchátek.
- K ověření hardwaru používejme stornovatelné klíče, takže v případě, že dojde ke zkompromitování výstupního zařízení, na něm už nepůjde poslouchat později vydaný obsah.
Myslím si, že to je naprosto geniální řešení, ale má jeden takový háček – co komu brání sluchátka rozebrat a připájet si mikrofonový jack přímo na póly reproduktoru? Mám několik nápadů, určitě by fungovala třeba kyselina, ale myslím, že tohle už nechám za cvičení na doma padoušským korporátníkům.
Nechme tuto ideu tedy spát v konspiračním koutku a uvidíme za 10 let (pokud tu ještě budu), zda jsem ve své paranoie jasnovidec, nebo zda jsem se (naštěstí) netrefil.
Nicméně nezapomeňme, že neexistuje mocnějšího živlu než lidské nenažranosti a zákeřnosti, takže uvidíme, zda se za pár let nebudeme divit.
Baltazar.