Nedávno mi po čtyřech letech dosloužil telefon, a tak jsem přirozeně začal brouzdat internet v pátrání po jeho nástupci. Měl jsem již předem neblahou předtuchu, že to nebude jen tak – očekával jsem totiž od takového telefonu parametry, z nichž některé bohužel už u zařízení vyšší cenové třídy (jakkoli ironicky to zní) nejsou standardem, konkrétně:
- Slot na microSD kartu
- 3.5mm sluchátkový konektor
- Absenci díry/výkusu nahoře
- Odemykání otiskem prstu
Zároveň jsem se ale nechtěl obejít bez NFC plateb nebo IP certifikace, jež levnější zařízení, obvykle funkcemi výše uvedenými alespoň částečně disponující, často neposkytují (viz Motorola).
Po odpoledni prohledávání jsem usoudil, že bude nejlepší vydat se cestou telefonu od Sony – design mi totiž tak akorát vyhovoval, na díru na sluchátka se nezapomnělo, a navíc na rozdíl od některých jiných výrobců Sony neporušuje licence AOSP a vydává ke všem svým zařízením zdrojové kódy jádra a HAL, což jim do budoucna, až je oficiální podpora opustí, slibuje ještě několik hezkých roků komunitních aktualizací OS.
Za dědice trůnu svého LG G6 jsem tedy posléze zvolil Xperia 10 minulé generace, který jsem za velmi přívětivou cenu objednal přes internet a jenž mi včera mi dorazil Balíkovnou.
Při prvotním nastavení jsem si z G6 přenesl aplikace a uživatelská data, ale jelikož můj minulý mobil měl jen 32GB úložiště, měl jsem fotky, hudbu apod. uložené na SD kartě, kterou bylo potřeba migrovat zvlášť. A zde jsem se poprvé ocitl v situaci, ve které by tlustý kontrolor z ostrova Sodor řekl „Pak nastaly potíže“. Z nějakého bohapustého důvodu totiž na novém Androidu nejde přesouvat aplikace na SD kartu. Resp. jde to, ale:
- SD karta se musí „převést“ na interní úložiště (adoptable storage).
- To na mé Xperii ani z UI nešlo (možnost byla zašeděná) – musel jsem to udělat přes adb.
- Takový proces učiní kartu nepoužitelnou s jinými zařízeními.
- Proč to proboha vůbec musím dělat, když to na G6 šlo samo od sebe???
Naštěstí má nový telefon čtyřikrát větší úložný prostor, tak jsem to překousnul. Pak jsem se vrhnul na přihlašování se do aplikací. Ani to se neobešlo bez problémů – výrobci operačních systémů pro telefony totiž zastávají názor, že pány vašich zařízení jsou oni, nikoliv uživatel, a tudíž mi nedovolí přístup k datům aplikace, pokud si neodemknu bootloader (což zformátuje data partition – takže tudy cesta nevede), nezaopatřím si root přístup (což tradičně není součástí výchozího balení) a nezkopíruju si všechno manuálně. Nemohl jsem si tudíž přenést takřka nic, co se nesynchronizovalo přes cloud.
Pak jsem si stáhnul aplikaci, která mi bude automaticky přesouvat fotky z interního úložiště na SD kartu – ale koukejme, ono to nejde, pokud nebude ve stavové liště neustále zapnuté nějaké oznámení, protože debilní nový Android z „bezpečnostních důvodů“ nedovoluje aplikacím běžet dlouho na pozadí, aniž by to nějak hlásily. A nejsem proboha vlastník toho zařízení já? Nemůžu jim to alespoň nějakým úředně ověřeným prohlášením zaslaným poštovně do Mountain View dovolit?
Taky jsem si chtěl přesměrovat Wi-Fi pomocí hotspotu do osobní sítě – ale ne, to taky nejde. Narozdíl od starého G6 na Xperii nejde zapnout hotspot a Wi-Fi zároveň. Proč?
Ačkoli je nový mobil větší než starý, v ovládacím centru nahoře mám jen čtyři ikony (Wi-Fi, svítilna, DND a automatické otáčení), po rozšíření osm. Může mi někdo vysvětlit, jakou magií jich tedy na G6 mohlo být 5 a po rozšíření 15??
Na novém Androidu už neexistuje přepínač „Zvuk/Vibrace/Ticho“ jako na všech, které jsem dosud používal. Mám tam jen DND, ve kterém se ale všechno musí složitě konfigurovat. Taky není ve stavové liště přepínač NFC – nene, na to se musí do nastavení. Mobilní data zrovna tak.
Když otevřu menu nedávných aplikací, zobrazí se vertikálně orientovaná ohavnost připomínající mi mé neblahé dva roky s iPhonem, na které vidím všehovšudy jednu aplikaci a musím scrollovat doleva a doprava, abych na cokoli přepnul. Proč to nemůže být jako na Marshmallow hezky nad sebou? Nedává to ksakru na zařízení s poměrem stran 21:9 člověku s trochou selského rozumu smysl??
Ještě jedna drobnost, ale taky to stojí za zmínku – telefon má tlačítka na volume na stejné straně jako tlačítko na zapínání/vypínání. Je tedy takřka nemožné pořídit snímek obrazovky jednou rukou. Ale to už tak s telefony od Sony bylo odjakživa a věděl jsem o tom při koupi, takže bych si na to neměl stěžovat.
Připadá mi absurdní, jak moc zbytečných nových funkcí se dnes do mobilních telefonů přidává – hlasoví asistenti, odemykání obličejem, osm zadních a čtyři přední fotoaparáty, zpracovávání snímků umělou inteligencí – zato takové běžné UX prkotiny, díky kterým se Android před 10 lety dostal na vrchol, nejen že nepřibývají, ale dokonce mizí. Pryč jsou dny, kdy jsem žasnul nad tím, že se po dlouhém stisknutí ikony Wi-Fi v KitKatu otevře nastavení, nebo že jsem si v Lollipopu mohl přerovnat tlačítka v ovládacím centru, jak se mi zlíbilo – funkce, které mi rok poté na iPhonu zoufale chyběly.
Dnes namísto inovací přidávají totální nesmysly, ze kterých se mi po starém mobilu stýská. Android se sice možná posunul o krok dopředu, ale vzápětí o dva kroky zpět. Ale jednu věc musím pochválit – komunikace přes RCS je pěkná. Snad do toho nějaká unie časem dotlačí i Apple. A snad mi tahle placka vydrží alespoň ty další čtyři roky, než zajisté poznovu žasnu nad tím, co vymyslí tentokrát. Už se nemůžu dočkat – co takhle biometrické odemykání stolicí?