Že jsou Adobe vyhlášenou bandou šmejdů v nejedné branži kreativního průmyslu je jedna věc, ale ani ta jejich čtečka PDF už není, co bývala. Mám ji společně s většinou nekritických programů nainstalovanou na plotnovém harddisku, poněvadž jsem si SSD pořídil v době, kdy byly ještě malé a drahé, a tak svými bezmála 130 gigabajty rychlého úložiště šetřím, jak mohu. Netušil jsem ale, že taková drobnost dokáže tak standardní aplikaci tolik rozhodit.
Četl jsem si právě v Acrobatu poznámky z přednášek, a jelikož byl celý dokument načtený v paměti, disk se rozhodl šetřit síly a zastavil se. Co ale zjevně načtené nebylo byl layout postranní lišty, který se po kliknutí na vysouvací šipku dobrých 5 vteřin neukázal. Jak si totiž člověk může snadno všimnout v task manageru, Adobe Reader je další z mnoha „aplikací“, které místo standardních knihoven platformy používají pro uživatelské rozhraní HTML skrz Chromium (ti webdevelopeři tedy opravdu musí být o hodně levnější než skuteční programátoři, že se to takové velké společnosti vyplatí), a tak se tyto prostředky musely před zobrazením načíst z disku. Hned po kliknutí na šipku se totiž pod stolem ozval zvuk roztáčené plotny a systém mi dal akorát čas na to si před monitorem zívnout, než se kýžená tlačítka konečně objevila. A když se podívám do složky programu a vidím tu paseku, co tam ta webdeveloperská lůza napáchala, je mi to až k pláči. Celý frontend Adobe Readeru je v onom jazyce, jehož jméno se nevyslovuje:
Jestli v příštích volbách bude kandidovat někdo, kdo se zapřísáhne přinutit vládu k právnímu zákazu těchhle pseudotechnologií, má navždy můj hlas a nehynoucí vděčnost.