Projednou jsem zase svěřil svou ranní cestu na fakultu Arrivě místo ČD, a vedle hořké připomínky, že v autobuse není zaručeno, že se člověk vejde, natož aby si sednul, jsem stoje uprostřed chodbičky natrefil na dvojici mladých školaček diskutující tak nějak všelicos.
„Tady mám dva tisíce lajků a tady dokonce osum tisíc.“
„Hmm.“
„Že je to dobrý?“
„Asi jo.“
„Já jsem dneska vstávala před hodinou.“
„Já před hodinou a dvaceti šesti minutama.“
„Příští týden pojedu na autobusový nádraží.“