Pomoc, nemůžu dýchat. Dobře, trochu hyperbola, ale ovzduší v R16 Berounka je na tom aktuálně podobně jako nálada dětí na billboardu Kooperativy na Smíchovském nádraží. Sešlo se mi to tu opravdu nešťastně.
Do kupé jsme si původně sedli já a neznámá mladá slečna s vědomím, že sedadlo naproti nám je obsazeno místenkou. Po chvíli se na chodbě objevil snědší muž v čepici s piktogramy konopí setého, který navzdory prvotním obavám překonal veškeré předsudky, slušně se zeptal, zda máme volno a po usazení se demonstroval, že se patrně někdy v posledních několika dnech sprchoval, čímž mé pochybnosti zahnal docela. Ale již existence tohoto příspěvku nasvědčuje, že to takto hladce nepokračovalo dlouho.
Vlak se sotva rozjel, když se přímo na zamístenkovaný flek (jemu zjevně nepatřící) bez předchozího varování vetřel cestující, který byl zjevně na druhé straně sprchového spektra, a aby toho nebylo dost, hned za ním se přihnali dva jeho kumpáni a ještě jeden, který na ně aktuálně pokřikuje z chodby. Všichni zřejmě o existenci šamponu maximálně tak četli v knížkách (umí-li číst), takže se tu bezmála dusím, a mé situaci ani zdaleka nepomáhá, že si mí spolucestující velmi nahlas pouštějí jakousi velmi vulgární hudbu. Jazyku nerozumím, zní to trochu jako špatný pokus o slovenštinu, možná ukrajinštinu. Má poslední naděje je, že jedou na černo a průvodčí si s nimi poradí, ale kde je tomu konec…