No přiznejte se, slyšeli už jste někdy takový přívlastek? Opravdu? A ve spojení s prachbídným kamenem také?
Nerost, který na obrázku výše držím v ruce, dle moderní terminologie hraje roli tzv. „antierozního šutru“. Jedná se o bombastický fenomén v oblasti environmentalismu – ovšem pouze ve chvíli, kdy tento na první i druhý pohled všední kámen obětavý cestovatel vynese na vrchol kopce, pod jehož úpatím jej pojal ve svou pomíjivou ochranu.
Jak to funguje? Koncept antierozního šutru vymyslel vážený pan BorecSc. Lubor Sochůrek, když si jednoho osudného dne uvědomil, že během svých nesčetných turistických exkurzí každým kontaktem s byť jen malinkým oblázkem nenávratně posílá fragment matky Země směrem dolů (to jest do nižší nadmořské výšky). Usoudil, že tak vlastně nezáměrně přispívá k nezastavitelnému procesu eroze, a že půjde-li to takhle dál, časem z našich pahorků a hřebenů nezbyde zhola nic, a tak se rozhodl založit skupinu hrdinů, která proti onomu nešvaru bojuje švarem polárně opačným – nošením antierozních šutrů zpět, odkud zerodovaly.
Pokud to někomu dosud není jasné, tak raději polopatě: Vezmete-li si někde pod kopcem do ruky či zavazadla kámen (libovolný) a vynesete-li jej o několik metrů výše, stáváte se navzdory zevnější nicotnosti takového aktu jedním z nemnoha Avengerů naší planety, oddalujících nevábnou budoucnost, k níž nás každou vteřinou žene eroze.
Tak šutry v dlaň a erozi zmar!