Nastiňoval jsem nedávno v jednom příspěvku, že jsem na pokraji založení si rubriky „Zkažená vejce“, jmenovkyni to sekce na blogu M. Ch. oddané nelítostné kritice všeličeho. Oznamuji tedy slavnostně, ne s lítostí, ale nakvašeně a rozzuřeně, že tato nejednou nadnárodní společností obávaná rubrika jest nyní realitou. Nebudu si zde však stěžovat na České dráhy/poštu/Telecom/pojišťovnu, to bych házel hrách na zeď, ne – dnes mou dlouhodobou láskyplnou loajalitu zklamala má někdejší kapitálně exkluzivní milenka Billa.
Jak jest všeobecně známo, jsou v příští dva dny v rámci státních svátků plošně uzavřené obchody, a tak chceme-li v našem dopředu mnoho nezásobeném rodinném domku v B. nevyhladovět, je nám záhodno nakoupit si něco na zub. Zamýšleje nakoupit třicet rohlíků a nějakou tu šunku, vydal jsem se tedy do Billy u zastávky Sídliště, rodištěm to jediného exempláře toustového chlebounu, abych za cenu konkurující pekárně, z níž ono bílé pečivo pochází, tři desítky kusů nakoupil. Leč došed k pultu, kde se obvykle vyskytovaly divocí rohlíkové, jsem zjistil, že se borci z REWE (nadávat na mateřské společnosti je obvykle působivější) rozhodli prachsprostě vydělat na nás last minute nakupujících – po rohlících totiž jako by se slehla zem.
Místo výtečného a ekonomicky dostupného podlouhlého pečiva byly ošatky hojně naplněné bagetami obdobné váhy, avšak ceny dvojnásobné. Nejednalo se o nějaký kajícný pokus zásobit opozdilé zákazníky alespoň něčím alternativním k snědku – ne, představení bylo kompletní s digitálními cenovkami a papírovými taškami (po obvyklém igelitu ani památky, což o to, to by bylo spíše chvályhodné, leč ne z takových pohnutek) připravenými k odběru. Odmítal jsem zaplatit za ekvivalent jednoho pecenu chleba stopětatřicet ká čé, a tak jsem jich s těžkým srdcem nakonec pobral jen deset. Co naplat, o svátcích asi budeme držet pšeničný půst.
Blahopřeji tedy, Billo, máš teď na nějakou dobu za tuhle opovážlivost svou vlastní rubriku u mne na blogu.