Přihlásil jsem se do WordPressu, abych opravil formátování z mobilu v předminulém příspěvku, a koukám na skvost, z něhož by Michalu Chlebounovi asi vypadly jeho čtyři zbývající vlasy:
Měsíc: Září 2022
Řadová číslovka
Stodesátý let?
Krásy jazyka českého
Otevřel jsem teď kvůli něčemu aplikaci Poznámky a narazil na vrchu na záznam z minulého týdne, který mi zřejmě někam zapadl. Vracel jsem se onehdy pozdě odpoledne z nádraží v B., když vtom můj přirozený šestý smysl pro drama zaujala nervy drásající potyčka: v ringu poblíž zastávky Pod Dálnicí si to právě rozdávali dva věhlasní wrestleři: Paní Usazená v Černém Fiatu kontra miláček publika Pán s Jízdním Kolem v Oranžové Vestě.
Ajta
Stihl jsem si vypracovat úkol na lingebru ještě ve vlaku, tak přináším minipostřeh z dnešního cvika z programování: Ačkoli jsem na tom s Pythonem ne zrovna nejlépe (naposledy jsem jej používal asi před sedmi lety a nemám ten jazyk zrovna v lásce), drtivá většina matfyzáků na tom je mnohem zoufaleji. Či jsme snad jen od přírody líní? Na konci hodiny jsem byl k vlastnímu překvapení jediný, kdo se stihl prokousat všemi příklady…
Boj lítý a neúprosný
Recenze: Červené víno
Jen samotná existence tohoto takřka božského nektaru, jehož chuť mi setrvá živě v paměti i tři týdny po tom, co jsem jej poprvé koštoval, nemá daleko k zázraku. Sedím teď ve zpožděném rychlíku do Prahy, přemýšleje, co se asi honilo hlavou onomu dobrodinci, jenž tento mok před staletími vyčaroval z ingrediencí na první pohled tak nevinných, a nedá mi to – je čas na další pseudorecenzi.
Společenská exkurze
Dnes jsem se byl formálně zapsat do studia na MFF v Praze. Sama o sobě to jest událost, již nepovažuji za hodnou delšího rozvádění, ale v širším kontextu dnešního dopoledne se nestačím divit, co všechno je člověk za jeden výlet do hlavního města schopen potkat za individua.