Rozsah čísel v titulku nechť je vám důkazem, že mám práce nad hlavu, ale na příspěvek se ještě zmohu. Začneme jako obvykle souborem nejčerstvějších nadávek na webdevelopery, z laskavosti veleslavného J. Byl jsem za ním dnes večer s prosbou, zda by si vzpomenul na některé z výroků dnů předešlých, avšak bohužel si prý „odsud nepamatuje vůbec nic a skoro všechno, co tu říká, je hrozně spontánní“, takže se budete muset spokojit jen s tou ze dneška.
To bylo tak – večer jsme zorganizovali jakousi předsoutěž pro děti, aby si otestovali své výtvory před zítřejším finále v přirozeném prostředí, ale ouha – jednomu z nich to moc nedopadlo. Nebylo to však náhodou, neboť oním strojem byl robot slečny (nebo jak jí říká její bratr, paní) webdeveloperky Z. Musím sice připustit, že jeden ze záporných bodů byl připsán na konto Kulobaronovi, raid bossovi soutěže, kterého jsme připravili já s M., neboť jeden z míčků vychýlil z koleje (což jsem obhájil vysvětlením, že Kulobaron zkrátka nemá rád webdevelopery), ale kousavé poznámce od J. Z. neunikla. „Já tu vidím nějakou korelaci mezi tím, že píšeš weby, a tím, že je ten robot takhle zoufalej.“ Než stihla něco odpovědět, objevil se na scéně právě dosouteživší A., a tak J. hbitě přepnul cíle. „Teda ty ses taky předved,“ utrousil, „Ještě mi řekni, že taky děláš weby,“ zazoufal. A. to nemohl než po pravdě potvrdit. Ach, kam ten svět spěje.
Když už ze svých zápisků pomalu dělám sérii o nadávání na webdevelopery, přileji ještě trochu oleje do ohně. Předevčírem večer jsem programoval bombu, to jest amalgamace tří kostek LEGO NXT navzájem propojená přes Bluetooth, chovajíc se jako replika výbušného kufříku ze hry Keep Talking and Nobody Explodes. Pracovalo se mi zpočátku docela dobře, ale po chvíli jsem zpoza místnosti zaslechl slovo „frontend“, načež se bez varování spustila salva webdeveloperského žargonu. Nejdříve jsem programoval dál, doufaje, že se to přežene, ale vypadalo to dosti bídně. Po několika minutách jsem tak vyslovil prosbu, zda by se nemohli bavit o něčem jiném – sice jsem technicky vzato jen praktikant, ne vedoucí, takže dětem nemám moc co nařizovat, ale nedokázal jsem se v takovém prostředí ani za mák soustředit a asi to na mně bylo znát, takže mi oba diskutující, ač neochotně, vyhověli.
Leč netrvalo dlouho a zaslechl jsem ono magické slůvko „frontend“ znovu. Jak jsem se později dozvěděl, jeho původce, neznámý frajer, který vypadal tak na dvacet a vykládal mým svěřencům, že „děkuje Bohu, že hrajou Minecraft a ne ty sračky, co dneska hrajou malý děti“ (ještě by k tomu mohl přidat nějaký hejt na Epic Games, etnické menšiny, liberály nebo homosexuály a byl by z něj prvotřídní Gamer s velkým G), byl patrně partner Z. Tak jsem si z tohoto nechutného zážitku odnesl novou výmluvu pro zvědavce, kteří se mi diví, že jsem ve svých devatenácti dosud s nikým nechodil – než abych byl někdo, jako je on, a měl za partnerku webdeveloperku, to raději budu single.
Dnes jsem také prožil jeden nezapomenutelný zážitek: Na táborovém „jarmarku“ jsme jako kolektiv vedoucích robotického tábora prodali dětem exkluzivní příležitost prožít romantické silent disco pro dva v naší režii. V přípravách jsme tak napustili plastovou krabici vařící vodou a zahalili tak titěrnou koupelnu na bungalovu v páře, doplnili atmosféru disko koulí a připravili dvěma šťastlivcům sluchátka s Adamem Kajumim a ABBA. Pár D. a Š. jsme následně zavřeli v koupelně a rozjeli to na plné pecky.
„Ty vole tady to smrdí“
„Pusťte nás už v-“
D. a já jsme odběhli podívat se na show z venkovního okénka. Vyběhli jsme před bungalov a zahleděli se směr záchody. Vtom nás vesměs obklopila záře disko koule.
„Otevři to okno!“
„Tady se nedá dejchat.“
„Vylej to.“
„Kluci nevylejvejte to, je to fakt vařící.“
„Kurva já se opařil.“
Dobrých půl minuty jsme se smáli tak nahlas, že nám na cestě zpátky K. vyjevila, že nás slyšela skrz dětskou vysílačku za třemi stěnami uvnitř bungalovu. Přede dveřmi koupelny poslýchaná pokračovala. Nejprve se ozval zvuk tekoucí vody. Pak…
„AAAAU!“
Tentokrát jsme se smáli čtyři.
Ach, a pokud někoho zajímá, jak to dopadlo s bombou, nu, nebyla na soutěž ani zdaleka hotová, i když jsem něco základního byl schopen splácat, ve skutečnosti stále ještě vylepšuji komunikaci a grafiku (ano, hry na 100×64 displejích NXTček mohou mít grafiku, ale to se toho nejprve musí chopit nějaký ne-webdeveloper), ale dokončím-li ji i takto ex post, nahraji sem zdroje, jak již je pro mě ostatně zvykem, v nějakém hodně ošklivém formátu:)
