Jeden z nejvíce přehlížených, leč nejvlivnějších vynálezů moderní doby – tzv. vinný střik jest kombinace sodovky a vína v libovolném poměru, kde ani jedna ze složek není v nulovém zastoupení. Co je na něm tak úžasného, jak si jej zaopatřit a čím vyniká nad alternativami? Čtěte dále a záhy zjistíte!
Nejprve si přirozeně musíme ujasnit, v čem princip onoho střikutého nápoje vlastně spočívá. Ač se může na první pohled laikovi zdát, že míchání vína a vody není žádná věda, je takový dojem velmi daleko od pravdy – správný expert na víno (třeba já, ovšem s důrazem na singulár slova víno) v mžiku pozná, že z každé sklenice tohoto průsvitného moku čiší esence jeho bohaté historie a důmyslné receptury.
Jak si jistě všichni pamatujeme z dějepisu páté třídy, víno bylo vynalezeno ve Vídni (odtud jeho název – Wien->víno) společností Billa pod originální obchodní známkou Billa Wien™ (česky bílé víno). Nedlouho poté na trhu začaly záhadně vyplouvat na povrch všelijaké náhražky, zejména z asijských zemí, obvykle červené barvy (Čínská produkce). V dnešní době se k nám dostává převážně z Moravy, plantáže, již právě kvůli produkci vína skupina REWE odkoupila od Morbia za dvouleté předplatné Abíčka. Ve vinném střiku se však téměř bez výjimek využívá bílého originálu.
Nu, a nyní, jak se to všechno sejde dohromady. K namíchání perfektního vinného střiku je ve skutečnosti potřeba všehovšudy jen dvou věcí:
- Barman
- Peníze
Uměním však je správně zkoordinovat barmana, aby vám vaši skleničku namíchal přesně podle vašeho gusta. Užívá se k tomu termínů, které, ač jsou dnes takřka standardem v průmyslu, jsou některým čarodějům za pultem dosud neznámé. Jedná se však o klíčový prvek vašeho vyjednávání, neboť díky své bipolaritě dokáže složení drinku doslova obrátit naruby. Profesionálové (já) užívají tzv. Michalské klasifikace na:
- Ofenzivní
- Defenzivní
Tyto dvě varianty kompozice střiku určují, která z jeho složek bude ve svém zastoupení dominantní – ofenzivní indikuje převahu vína, defenzivní naopak. Jakmile máte jasno, musíte si však ještě rozmyslet, v jakém to poměru vlastně ty dvě tekutiny chcete. Oproti economy class alkoholu „pivo“, kde se vezdejší poměr chleba a močoviny měří ve stupních (obvykle 10°, 11° či 12°), příp. v radiánech, se poměr sodovky a vína ve střiku vyjadřuje v absolutním množství, obvykle v decilitrech. Jelikož se nejedná o psané a fixní pravidlo, raději sem doplním možnosti, které mám ověřené, že fungují, a průběžně budu tento seznam aktualizovat:
- „Dva na tři defenzivní“ | Potrvá, Dejvice : „Dobrá volba“ -> 200ml víno + 300ml voda
- „Dva na tři. Defenzivní!“ | HYB4, Nové Město: „Teda v takovymhle kontextu jsem slovo defenzivní ještě neslyšela“ -> 200ml víno + 300ml voda
- TBD
Jakmile máte navoleno a nastříkáno, zbývá již jen poslední, avšak nejdůležitější fáze vaší vinné exkurze – pít! Zde se ideálně hodí mít někoho s sebou, abyste si mohli přiťuknout a říct „Piješ?“ „Piju!“, leč nejedná se naštěstí o povinný krok. Z vlastní zkušenosti ovšem mohu potvrdit, že pít na vlastní pěst není ani zdaleka taková zábava jako pít s někým, z části též proto, že si toho nemůžete dovolit moc, neboť musíte mít na paměti, že byste ideálně měli být způsobilí dostat se vlastní cestou k domovu, v nejlepším případě bez okliky přes policejní stanici či jednotku intenzivní péče. Ale na zážitku z chuti a lihu to nemění vůbec, ale vůbec nic!
Nyní již tedy k analýze a kritice díla:
- Prvních 100ml je cítit silné vinné aroma, smysly ještě stále fungují, jak mají.
- Na hranici 200ml se již člověk začne cítit prapodivně a vůně přestává býti tolik nápadná.
- V půlce sklenice začnete mít nějak podezřele dobrou náladu.
- Po 350ml zjistíte, že se stěží trefujete do klávesnice na telefonu.
- 450ml: shledávám, že mi dělá potíže psát delší souvětí a musím si dávat pozor na pravopis.
- Dopito – z úžasem zjišťuji, že mi najednou nedělá problém mluvit s cizími lidmi.
Zkrátka a dobře, za tu cenu jsou exkluzivní benefity vinného střiku takřka neodolatelné. Tento divotvorný nápoj nejenže kombinuje výhody vína a vody v poměru dle libosti, ale navíc zahrnuje celou škálu podpůrné terminologie, jíž se můžete blýsknout u baru. Nelze též nepochválit samotnou chuť finální směsice, ježto oproti např. konkurenčnímu „pivu“ pro začátek alespoň není zcela odporná.
Verdikt? Nechť je vám dáno stříci se!