Nemám ponětí,
proč stripsíků mi dali
šest místo pěti.
Měsíc: Červen 2022
A weapon to surpass Metal Gear
Šel jsem si tradičně ráno namazat housku s máslem a šunkou, a co nevidím – na stole se nám skví tahle Lovecraftovská stvůra. Můj bratr je tedy nevídaná umělecká duše!
Můra počtářka
Předevčírem večer jsem se podruhé díval na Morbiusa (vím, není to správné skloňování, ale nic jiného si ten kinematografický paskvil nezaslouží), když vtom kolem půl desáté večer do pokoje přiletěla vpravdě olbřímí můra. Na délku měla odhadem bratru pět centimetrů, to však nebylo nic v porovnání s bezmezným rozměrem její retardace a hlučnosti.
Světoborný muzikant
Co bych to byl za umělce, kdybych jako exkluzivní vlastník domény mamstylcendy.cz (tedy alespoň na dobu příštích jedenácti měsíců) také neměl na triku nějaký ten bizarní český cover? To je otázka velmi dobrá a také samozřejmě v celém rozsahu řečnická, neboť opravdu nejeden v hlubinách svého hudebního portfolia mám! Pohodlně se, milé děti, posaďte a vyslechněte si příběh písně Zelený krýpr. Anebo ne – nejdříve dejte svým uším napospas (či vice versa) digitalizovanou nahrávku onoho květu tehdejší amatérské produkce. Bude se načítat dlouho, neboť jsem nestydatý freeloader a neplatím za hosting, za což se Vám, čtenářům, hluboce omlouvám, ale slibuji, že stojí za to. Možná se ale raději nejdříve ujistěte, že máte po ruce ubrousky. Pokračovat ve čtení „Světoborný muzikant“
Kterak Čenda k alkoholu přišel
Jednoho slunného dubnového dopoledne si takhle jistý pan Chleboun z H. usmyslel domluvit si schůzku ohledně koupě elektromobilu značky Renault na Zličíně. Onehdy též jistý pan Řehoř z B. potřeboval kdesi v Kavčích horách vyzvednout pevný disk do počítače. Náhoda dala náhodě a oba muži, neúspěšní spisovatelé a zběžní známí se v autobuse 384 střetli v diskuzi o svých nepříliš průlomových literárních kariérách a půlhodinová jízda vyústila v Řehořovo pozvání pana Chlebouna na autorské čtení semináře tvůrčího psaní na GJK měsíc a kousek nato, 8. června. Pokračovat ve čtení „Kterak Čenda k alkoholu přišel“
Úštěk II.
Tentokrát píši konečně již ve stejném fragmentu spánkového cyklu, ve kterém se události zde líčené odehrály. Říkám spánkového cyklu, neboť je aktuálně tři čtvrti na jednu v noci, jakékoli průpovídky o povrchních konceptech jako jsou „dny“ zde tedy nejsou žádoucí.
Vzbudil jsem se celý zprolámaný v půl desáté na nepovlečené matraci v džínech a bundě. Prostěradla a peřiny se totiž aranžovaly, než jsem dorazil, a na rozdíl od většiny spolužáků jsem si v absenci prozřetelnosti mně vlastní nesbalil spacák. Noc jsem ale patrně přežil v lepším stavu než mnoho z nich, neboť jsem na jejich sebevzkříšení čekal až do pravého poledne. Jednalo se též o první den, kdy jsem měl za to, že už jsem opravdu naprosto střízlivý, a tak na mne pomalu začaly lézt strasti světského života – konkrétně nevyřízená korespondence s několika profesory a jedna poněkud humorná s J., již jsem inicioval krátce po půlnoci ve středu dozvěděv se, že údajně M. zastřihuje obočí. Pokračovat ve čtení „Úštěk II.“
Úštěk I.
Tak jo – píšu sice z retrospektivy, ale chovejme se, jako by to bylo dnes. Už nějakou dobu jsme s mou milovanou někdejší oktávou na Keplerovi měli naplánováno ukuchtit nějakou pěknou třešničku na dortu našich společných osmi let v podobě ultimátního třídního výletu. Odhlasovali jsme si nakonec kempování na břehu jezera v Úštěku a dnes byl konečně ten den, kdy jsme ve 14:46 měli s Českými drahami dát sbohem pražskému Hlavnímu nádraží vstříc severním Čechám, ale ouha – osud mi takto hladký průběh událostí zřejmě nebyl s to dopřát. Ačkoli jsem si tedy naplánoval půlhodinovou rezervu, má opatrnost jako lusknutím prstu přišla vniveč poté, co autobus z B. přijel s čtvrthodinovým zpožděním a jako na potvoru se ještě zasekl na dálnici. Pokračovat ve čtení „Úštěk I.“
Pozdrav Václavu Hraběti
Zdravím borce a borkyně z Hořovic! Prošel jsem se dnes navzdory vedru a migréně na náměstí vyzvednout odstíněný audiokabel z CZC. Po návratu domů se mi telefon připojil k internetu, sesynchronizoval a zahlásil ve zprávě přišedší chvíli předtím od sestry, že prý je nějaká její spolužačka beznadějně zamilovaná do mého blogu. Zděšeně jsem otevřel Google Analytics a nemohu věřit svým očím:
Těsně vedle
Zamýšlel jsem si po včerejším debaklu s audiotechnikou zakoupit odstíněný cinch kabel. Ačkoli jsem u nich nějakou dobu nenakupoval, přišla mi vhod možnost osobního vyzvednutí gratis přímo v B. poskytovaná CZC, tak jsem si pětimetrový kabel za celkem slušnou cenu naklikal na jejich e-shopu a přešel k objednávce. Zadal jsem své nacionále a kontakt a kliknul na odkaz k přejití k dalšímu kroku, ale vděk dnešnímu abysmálnímu výkonu internetového připojení jsem na stránce ještě chvilku čekaje setrval, když vtom – co nevidím – nad ovládacími tlačítky skví se prázdné zatržítko o vyjevení nesouhlasu se zasíláním marketingových e-mailů. Pokračovat ve čtení „Těsně vedle“
Odna zapyataya i kakaja raznitsa!
Platnost pseudocitátu velectěné paní profesorky Škampové, protentokrát se slovem „bukva“ obměněným za ruský výraz pro čárku ve větě, se nakrásně manifestuje na jisté reklamě na STK na konečné tramvají v Řepích.